Kněz, farář, velebný otec, duchovní otec, František…lidé mě oslovují různě. Kdo tedy jsem? Jsem především obyčejným člověkem, se starostmi a radostmi, stejně jako většina lidí. Zároveň však člověk, který vám chce zvěstovat neobyčejnou radost, a to Kristovo evangelium.

Pár vrásek na mém čele připomíná, že moje životní cesta nezačala před pár lety. V r. 1959 se v Brně manželům Putnovým narodil prvorozený syn František. Dětství jsem prožil v Moutnicích u Brna. Ani ne za 4 roky se naše rodina rozrostla ještě o bratra Pavla. Od útlého věku nás rodiče vedli k víře. Tatínek byl i kostelník. Živilo ho však jiné povolání- zedník. Tímto povoláním jsem se vyučil i já. S otcem jsme jezdili společně se Salesiány budovat chaloupky. Tyto chaloupky Salesiálni přebudovávali na střediska pro mladé. Láska ke studiu byla však veliká, byť doba, ve které jsem žil byla problematická, a tak jsem si po večerech dodělal průmyslovou školu. V Brně jsem pak pracoval v jedné projekční skupině jako projektant. V tuto dobu jsem poprvé uslyšel Boží volání. Neodolával jsem moc dlouho a v r. 1993 jsem nastoupil do konviktu v Litoměřicích. Následoval seminář v Olomouci a po dokončení studia první zkušenosti ve farnosti Žarošice jako jáhen, kde jsem působil půl roku. Následoval přesun do Znojma, kde jsem působil taktéž jako jáhen. Ani jsem se nenadál, půl rok utekl jako voda a já odcestoval do farnosti Sloup. První samostatná farnost na mě čekala na jihu Moravy v městečku Lanžhot. Zde jsem prožil krásných 6 let života. Poprvé jsem se seznámil se Slováckou náturou, která se vyznačovala přátelskými, pracovitými lidmi s otevřeným srdcem. Cítil jsem se zde opravdu jako doma. Dokázali jsme zde spolu s farníky mnoho věcí, především oprava střechy kostela. Vazby byly silné a odcházení těžké.

Čekala na mě však farnost Mutěnice. Proniknutí mezi místní bylo pro mě hodně náročné, přišel jsem po knězi, který byl velmi výrazná osobnost a moje spíše introvertní povaha byla k mému předchůdci v opravdu ve velkém kontrastu.

Za 12 let, které jsem zde strávil, se zde našlo mnoho milých lidí, kteří mi byli ochotni pomoci společně pracovat na díle Božím. Společně jsme navštívili několikrát věčné město Řím, kam bych se opět rád vrátil.

Nová výzva, nový začátek a věřím že i přátelé na mě čekají nyní zde ve Velkých Pavlovicích.

František Putna